Má cesta za konopím

Na cestu léčby konopím jsem vlastě vstoupila o mnoho dříve, než jsem o této bohaté rostlině věděla něco víc. Byla to pro mě pouze zakázaná nebezpečná látka, droga. Ta cesta začala v mých 27 letech, kdy jsem vyslechla z úst lékařů svou novu identitu, pro mě vybranou diagnózu – revmatoidní artritida. Vybráno jsem dostala hezky, nic jednoduchého a snadno rozluštitelného, ale neuvěřila jsem. Věděla jsem, že něco není v pořádku a hodlala jsem přijít na to, co. Kroky mě vedly k léčitelům, kartářům, numerologům, astrologům, psychologům, do knihkupectví – začala jsem se pomalu prokousávat k sobě, objevovala a nasávala svět bylinek, čísel, energií, čaker, pozitivního myšlení, barev, kamenů, vůní, kyvadel, svíček. Prostě se mi otevřel celý pestrý svět alternativní medicíny a mé tělo a mysl se začaly velmi pozvolna proměňovat. Z flamendra a kuřáka k vědomému člověku. Ovšem revmatoidní artritidu, tu jsme si udržovali – seronegativní, což v určité přesmyčce přesně vyjadřuje, co si o ní myslím. A mými pomocnými zásahy z oblasti přírody jsem si udržela velmi nízké dávky methotrexatu. Ale stále tu byl – methotrexat – cytostatikum. Připadá mi vážně vtipné užívat lék na rakovinu bez rakoviny. Vlastně moderní medicína nemá účinnou zbraň na autoimunitní nemoci, tedy využívá léků na nemoci jiné, protože se zdá, že průběh onemocnění zlepšují. To vidím jako hodně slepou uličku, na jejímž konci už je dost plno. No, a jedeme dál! Směrem blíže za konopím.

Když jsem prozkoumala velkou spoustu léčitelů a přečetla velké množství knih z oblasti ezoteriky, rozhodla jsem se, že potřebuji hlouběji nahlédnout do své psyché a vrhla se na roční kurz při UK Praha – Psychologie pro každý den. Nádherná, široká oblast k dlouhému prozkoumávání. A po tom roce, krásném a napínavém mě oslovila psychoterapie, tedy jsem zůstala na další večerní kurzy a přednášky. Myslím, že jsem se toho za ty dva roky hodně dozvěděla a rozklíčovala, byla jsem spokojenější a smířenější sama se sebou. Pomalu jsem se dopracovala k definitivnímu rozloučení se s cigaretou. Vybrala jsem si datum 21.6.2006, líbilo se mi. Termín jsem vybrala tři měsíce dopředu a do té doby usínala s myšlenkou – bez cigarety je mi líp. No a 20.6.2006 jsem dokouřila poslední cigaretu z mých 40 ti denně a toho 21.6.2006 jsem si už nezapálila, už nikdy nezapálila. Vůbec jsem ještě netušila jakou hrůzu a utrpení rozpoutám a to na několik let. Začala se mi totálně drolit osobnost, přišla jsem o přátele, téměř okamžitě jsem začala nabírat kila, postihly mě nejrůznější zdravotní prolémy a to až k silným arytmiím srdce. Dnes mám díky tomu určitou představu jak vypadá „odvykačka“. Zvládla jsem to, zvládla jsem to ráda i s těmi obtížemi, i kily navíc (ta jsou už dole) a zhroucenou psychikou. Stala jsem se opět svobodnějším člověkem a pořád jsem byla na cestě k sobě.

Do mého života vstoupilo konopí, tak pomalu a nenápadně, jen jednou návštěvou malé vísky v Jižních Čechách u paní Bushky. A tady začala má další školní docházka a seznámení se s konopím a jeho účinky, příbuzností s člověkem, mazáním a užíváním… Zamilovala jsem se do té rozmanitosti a věděla, že nastupuji studium a zájem mnohem delší, než jsem kdy mohla tušit. A tady taky vzniklo mé nové přátelství s Bushkou, které stále trvá. Od té doby mě naplňuje úctou rostlina konopí a stále, společně se světem, objevuji její možnosti. A má „revmatoidní artritida“? Nejprve jsem vyzkoušela mazání a při tom jsem pilně studovala, abych si na jaře mohla vypěstovat kytičku. A hned to první jaro poté jsem klíčila, sázela, zalévala, hlídala před kočkou, mravenci, plísní, prostě hýčkala a milovala. Vyrostla krásná kytička, kterou jsem zpracovala na listy, tinktůru a sušinu. Tinktůru jsem používala v případě zamoření okolí různými respiračními a jinými prskacími chorobami, lépe tak odolávala útokům má imunita, oslabená methotrexatem. Sušinu jsem si drtila do jogurtu a užívala v malé dávce před spaním. První účinky na sebe nenechaly dlouho čekat. Různých abstinenčních příznaků po vypuštění nikotinu jsem se již dávno zbavila, jeden však stále přetrvával – nespavost. Tak v této oblasti se výsledek léčby konopím dostavil ihned a já mohla zase znovu vstávat ráno vyspaná do růžova. Také autoimunitní onemocnění se nikterak nehlásilo, začala jsem pomalu ztácet nabraná kila a cítila se líp. Odhodlala jsem se k dalšímu kroku a vysadila methotrexat ze 7,5 mg týdně na nulu. Bylo mi dobře, připadala jsem si zdravá. Zdravá zhruba 6 měsíců.Potom se začaly vracet otoky kloubů a bolesti a také přišlo zklamání. Nerada, ale znovu jsem se vrátila k methotrexatu –  a to 10 mg týdně a pokračovala jsem s konopím. Můj stav se velmi rychle zlepšil a opět stabilizoval. Ještě jsem čtvrt roku počkala a vrátila se na 7,5 mg methotrexatu týdně. Vše bylo v pořádku, vrátilo se mi zdraví a radost ze života. Zhruba za dalších čtvrt roku jsem dávku opět snížila a to na 5 mg týdně a vše běželo ve zdraví dál. Došla jsem ke 2,5 mg methotrexatu týdně = 1 pilulka. Šťastný člověk, ale pořád tu byla – ta jedna pilulka. A vždy bylo vše v pořádku – do té jedné jediné pilulky. Po jejím vysazení se vše do půl roku vrací. Tak kde je ten zakopaný pes?

No, ale už jste mě cestou článkem trochu poznali, tak asi víte, že to vzdávat nehodlám. Letošní rok – rok 2014 – se pro mě stal opět objevným a v mém světě se zjevil kanabidiol. Už jsem o něm na tomto webu psala (zde), protože jej mám plnou hlavu. Kanabidiol – CBD – neomamná složka konopí, která rozkrývá postupně další zákonitosti rostliny konopí v léčbě. Začala jsem užívat kanabidiol s kakaovým máslem v 90% čokoládě. Páni, komfortnější a příjemnější léčbu vážně neznám, a tak chutnou. Nejím methotrexat, cítím se dobře, klouby drží, tedy až na koleno, ale to je spíš příběh úrazů a pádů než autoimunity. Začaly mi podrůstat vlasy novými, mám pevné nehty a zpět svojí váhu, kterou jsem měla před zahozením cigaret.

Tak vás prosím, vy všichni čtenáři, vzpomeňte si na mě a přejte mi štěstí a elán na mé cestě za konopím a zdravím. Děkuji a věřte – budu vás informovat.