Eva a Adam

Jednoho dne v v zahradě ráje Eva zavolala na Boha, „Pane, mám problém!“
„A co máš za problém Evo?“
„Pane vím, ž jsi mně stvořil, dal jsi mi tuto krásnou zahradu a všechna ta úžasná zvířata, a taky toho legračního hada, ale já nejsem šťastná.“
„A v čem to je Evo?“
„Pane, cítím se osamělá a jsem už k smrti přejedená jablek.“
„No dobře Evo, tak v tom případě bych pro tebe měl řešení. Mohl bych pro tebe vytvořit muže.“
„Co je to muž?“ ptá se zvědavě Eva.
„Muž bude taková defektní bytost s mnoha špatnými vlastnostmi. Bude ti lhát, podvádět tě a bude ješitný. Celkově ti dá pěkně zabrat. Ale bude větší, rychlejší, rád bude honit a zabíjet věci. Když bude vzrušený tak bude vypadat hloupě. Ale protože si stěžuješ na osamělost, tak ho vytvořím takovým způsobem, že uspokojí tvé tělesné potřeby. Nebude vtipný a bude se zabývat dětinskými věcmi jako je boj, a nebo honění se za míčem. A taky nebude moc chytrý, takže bude potřebovat tvoje rady, jak má správně myslet.“
„No to zní skvěle“ říká na to Eva s ironicky pozdviženým obočím. „A v čem je tedy háček Pane?“
„Můžeš ho mít pod jednou podmínkou.“
„A co je to za podmínku Pane?“ „Jak už jsem ti říkal, bude pyšný, arogantní a do sebe zahleděný. Takže ho budeš muset utvrdit v tom, že jsem ho stvořil první. Bude to takové naše malé tajemství…mezi námi ženami.“